-
Smích a úsměv jsou brány, jimiž se dá do člověka propašovat mnoho dobrého. --Christian Morgenstern
O co se tu vlastně snažím?
Jmenuji se Kristýna Petráčková, je mi 19 let, vystudovala jsem SOŠ Pedagogickou
a nyní jsem studentkou VŠ humanitních studií v Praze. Dosud jsem si vyzkoušela několik pracovních zkušeností, a to konkrétně přes prodavačku, práci na Matějské pouti, cvičitelku v TJ Sokol, fakturantku, dobrovolnici, chůvu, pomocnou ruku v domácnosti až po současnou učitelku v Montessori mateřské škole a jeslích.
Během svého života jsem postupně začala přicházet o svůj věčný optimismus, a můj úsměv se začal vytrácet. Vyrostla jsem v dospělého jedince a seznámila se s každodenní realitou, která není tak růžová, jak jsem si jí v dětství malovala. Vše se stalo vlivem masmédií, a dnešní bohužel převážně pesimisticky naladěné společnosti. Často slýcháme o tom, jak je všechno špatné, že je společnost na úpadku, svět je nebezpečný, a co hůř - že se s tím musíme smířit protože s tím NIC neuděláme. Denně přemýšlíme o stavu, ve kterém žijeme, přemýšlíme o finanční situaci a o tom, co bude dál. Koukáme se na to, co se okolo nás děje a doufáme, že se nám nic podobného nestane, jsme každodenními svědky zlosti, korupce, plýtvání, lží, násilí, nespravedlnosti a nenávisti, přičemž si myslíme, že s tím nic nemůžeme udělat a často jsme z toho smutní. Je však naše myšlena správná?
ROZHODLA JSEM SE PRO ZMĚNU!
Čím jsem začala
Jako každé ráno jsem jela metrem do školy, přičemž jsem pozorovala své spolucestující. Nikdo, koho bych znala, ale jedno jsem znala důvěrně - jejich výrazy. Za celou hodinu cestování jsem nepotkala nikoho, kdo by se usmíval! Všichni byli laděni spíše smutně, nebo neutrálně. Možná to bylo tím, že bylo ráno. To samé jsem však dělala i odpoledne, cestou ze školy. To už cestující nebyli rozespalí, avšak asi unavení, protože jejich výrazy se ani trochu nezměnily. Začla jsem se na ně usmívat a čekala, kdo mi úsměv oplatí. Výsledek by vás asi zarazil - však si to sami někdy zkuste!
Po několika dnech přemýšlení, proč tomu tak je, jsem vždycky skončila u názoru, že to nezměním. Pak mě ale něco napadlo...
Napsala jsem na kus papírku smajlíka, a dala jsem ho do ruky někomu, kdo dle mého názoru vypadal smutně. Jen tak, cizímu člověku na ulici, a pokračovala jsem dál ve své cestě do školy. Nic významného se sice nestalo, kromě mého skvělého pocitu a myšlence, že jsem možná udělala někomu radost, a přinutila jsem ho se zamyslet nad tím, proč jsem to udělala, a co tím sleduji. Možná dal papírek někomu dalšího, a vytvořil se z toho řetězec. Možná ale skončil v koši.
Každým dalším dnem mě napadají různé nápady, jak obyčejnými dostupnými prostředky šířit radost a úsměv. To je mi obrovskou motivací, a proto jsem se rozhodla založit tyto internetové stránky jako motivaci vám všem, kteří máte třeba podobné myšlenky jako já, a máte chuť je zrealizovat! Mám pro vás ještě jednu radu: NEBOJTE SE TOHO! Pomyslete, jakou radost by takový obyčejný papírek dokázal udělat vám, když jedete zkroušení a unavení z práce.
Ráda bych tuto myšlenku šířila mezi co největší možný počet lidí a všechny tímto inspirovala! Bez vás všech to ale půjde těžko. Proto vás prosím o pomoc! Uvítám a zveřejním vaše další nápady o možnostech, jak lidem rozradostnit den, či jiných dobrých nápadech! Budu ráda za sdílení této stránky, označení "to se mi líbí" na facebooku a za KAŽDOU vaši zpětnou vazbu, která mi bude další motivací!
DĚKUJI A PŘEJI NÁDHERNÝ DEN!
S úsměvem vaše Kristýna :)